Výlet Praha 2012
Náš První výlet byl skvělý, vše se podařilo, i počasí bylo přesně takové že nebylo moc teplo a tak jsme všichni spokojeni.
Cesta do Prahy vlakem je z Brna docela pohodová, vlak jede stejně dlouho jako autobus, jen je větší pohodlí. A tak jsme již v devět hodin byli v Praze. A pak pěšky. První místo bylo Rudolfínum, tam je v současnosti krásná výstava s názvem Industrializace. Jsou to fotografie, všechny černobílé, od dvojce fotografů z Německa. Fotografují po celém světě staré továrny, doly a podobné stavební pozůstatky po průmyslu. Mají to vše ve velkých formátech. A jsou to opravdu profesionálové. Technické zpracování je to nejvyšší jaké si lze vůbec představit. A proto, že si dávají záležet tak mají jejich fotografie i duši, sice zvláštní, takovou podivnou, ale opravdu krásnou. Jsou to fotografie většinou úplně bez lidí, jen ty opuštěné stavby z betonu a oceli. Taková poslední památka na rozvoj průmyslu. Asi je již spousta těch staveb zbourána a tak jsou to jediné informace o tom co bylo. A bylo to krásné. Je v tom vidět ten úžasný technický um našich předků. Vše dotaženo do dokonalosti podle potřeby technického použití.
Tak to byla první výstava, kde bylo možno koupit plno publikací o fotografech, knihy fotografií a krásné upomínkové obrázky a fotografie. To mají v tom Rudolfínu opravdu krásně připravené pro návštěvníky.
Pak jsme šli směrem k hradu do muzea Josefa Sudka. To byl ten nejdůležitější cíl naší cesty. To bylo příčinou že jsme vůbec do Prahy jeli. Je to pro nás úžasná inspirace. Jak lze z mála a jednoduchosti utvořit neskutečně krásné a přívětivé umělecké dílo. Dílo nejvyšších kvalit a parametrů jež jsou možné. Pan Sudek byl člověk s tak úžasným citem pro kompozici a detail, jakých je na světě moc málo. Je to fotografie jaké umí jen pár lidí na této planetě. Bylo to moc inspirativní jak jednoduché pohledy lze fotograficky zpracovat velmi jednoduše k úplné dokonalosti. Ale to nelze slovy vyjádřit, to je potřeba jít tam a podívat se, nechat se unést tou krásou. Srdéčko tluče nadšením a zaujetím. A mají to i v krásném prostředí.
Sice je to to nej co lze vidět, ale my jsme pokračovali za poznáním a inspirací. Odsud jsme šli zase kousek tou starou Prahou do krásně upravených prostor fotogalerie, kde vystavuje fotografie ze svých cest pan Pokorného. Jsou to velkoformátové fotografie krajiny. S citem ke kompozici a technicky na vysoké úrovni. Takové fotografie jsou pro nás vodítkem jak dělat fotografii přírody. Je potřeba se na takové krásné snímky dívat a nechat se unést krásou přírody okolo nás. Snad se nám také někdy podaří něco takového. Věříme že určitě. Chce to jen se učit a fotografovat.
A tak jsme pokračovali Prahou dále. Tentokrát jsme se zastavili na Střeleckém ostrově, trošku si odpočinout, najíst se a taky se dívat na život kolem nás. A udělat pár fotografií toho všehočlověčího dění. Takové ty momentky které ukazují cit pro dívání se kolem sebe. Po odpočinku a nabrání energie jsme pokračovali dále po staré Praze až k Václavskému náměstí. A tam ve Vodičkove ulici jsme navštívili obchod FotoŠkoda. Je to takový ostrov fotografů. Mají tam nové přístroje ale a to hlavně, mají tam prodej starých přístrojů. No něco neskutečně krásného a vzrušujícího. To se musí vidět a cítit tu nostalgii a cit těch starých překrásných aparátů. Už jen to technické zpracování, většinou rukodělná práce, do detailu propracovaná, a funkční i po takové dlouhé době. O tom můžeme jen snít v dnešní uspěchané a konzumní společnosti kde výrobky nemají duši a jsou skoro jen na jedno použití a pak pryč zahodit a koupi nové a krmit obchodníky-zloděje. Jinak to nelze nazvat. No postěžoval jsem si ale zase jsem viděl krásné věci.
A to se již čas naplnil a my jsme šli zpět na Hlavní nádraží. A do vlaku který nás odvezl domů. Sice nožičky bolely, ale všechny úkoly jsme splnili. Jídlo se snědlo, nikdo se neztratil, ani já ne. A máme plno zážitků a krásných vzpomínek.
Bylo to naše prví vycestování do toho malého světa, a povedlo se to na sto procent. Je to velký závazek a zkušenost. A určitě budeme pokračovat. Bude li v Praze zase výstava fotografií pana Sudka, tak najdeme, a není to moc problém, další dvě výstavy a jedeme tam. A nebo se pojedeme podívat někam úplně jinam. Vždyť i jinde jsou krásní výstavy. A nebo pojedeme ne daleko ale s fotoaparáty a budeme se věnovat tomu čím jsme se inspirovali. Budeme fotografovat, a povídat si o fotografování. A o tom to naše snažení je. A navíc jsme moc príma parta. Tak se můžeme všichni těšit na něco příštího.
To všem přeje Petr
